(24. 12.) Zvonky dobré zprávy

Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (Lk 2,10–11)

Ticho noci. Je slyšet jen lehký větřík. Pastýři pod širým nebem. Obyčejný den – a přece den, který změnil celý svět. Bůh přichází. Je tady! Ne jako mocný král s mečem, ale jako dítě. Nenarodí se do paláce, ale do obyčejného chléva. Ne mezi elitu, ale k těm nejprostším.

Anděl říká: „Nebojte se.“ Kolikrát jsme tato slova potřebovali slyšet – ve chvílích nejistoty, únavy, zklamání nebo strachu z budoucnosti. Vánoce nám připomínají, že Bůh není vzdálený. On přichází právě tam, kam se často bojíme pustit i my sami. Do našich obav, bolestí a prázdných míst. Ale nepřichází s výčitkou, nebojte se! Přichází, aby všechno proměnil v radost. A ta radost není jen pro někoho. Není pro vybrané, silné, pro „dost dobré“. Je pro všechen lid. Pro všechny z nás. Pro tebe!

Dnes slavíme narození Spasitele. Není to jen postava z dávné historie, ale Ten, kdo dnes může být naším Zachráncem. Přichází jako světlo do tmy, jako naděje pro ztracené, jako láska, která nepomíjí.

V dáli slyšíme znít píseň, kterou zpívá sbor „Sláva na výsostech Bohu... a na zemi pokoj lidem!“ Zvonky zní ve vděčnosti, varhany svými akordy a virtuózními prvky rozezní slavnostní preludium a radost naplňuje naše srdce. Radost, která se nebojí bolesti. Radost, která ví, že tma už nemá poslední slovo. Radost, která září i ve tmě. Už se nemusíš bát.
Bůh přichází. Je tady. A jméno toho dítěte je: Spasitel. Kristus. Pán.

cink... cink...

Slavme a radujme se v tento den.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi přišel – ne s výčitkou, ale se záchranou. Děkuji, že ses stal člověkem, abys byl blízko mně. Dej, ať se v mém srdci opravdu narodíš. Dej mi radost, kterou svět vzít nemůže. A pomoz mi být světlem pro druhé. Amen.

(Emilie Adámková | Kateřinice, ČR)