(22. 12.) Činy mluví hlasitěji než slova

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Ř 5,5–8)

„Činy mluví hlasitěji než slova.“ Řeč není pouze verbální. Může být vyjádřena také činy, například znakovou řečí nebo řečí těla. V epištole Římanům čteme, že Bůh prokazuje svou lásku k nám. Když jsme ještě byli hříšní, Kristus za nás zemřel. Tento biblický text by snad lépe pasoval k postnímu období než do adventu. Kristovo narození by ale nemělo tak zásadní význam, nebýt Velikonoc. Tyto dvě události jsou neoddělitelné.

Poezie je jednou z podob jazyka. Tato báseň, kterou napsala moje matka, poukazuje na souvislost mezi Vánocemi a Velikonocemi a parafrázuje 8. verš z 5. kapitoly epištoly Římanům jako reakci člověka na Boží dar. 

Mary Ann Smith – Význam

Říkáš, že se narodil chlapeček?    …    těch se rodí spousty.

A lidé přicházeli zdaleka, aby se podívali, jak děťátko spinká?

Museli být hodně zvědaví    …    někteří lidé už takoví jsou.

Říkáš, že jeho rodina musela uprchnout před krvavým mečem žárlivosti.

Tak malý, a už uprchlíkem    …    těch je bohužel také dost.

Říkáš, že se naučil pracovat se dřevem?    …    To by měla většina kluků.

Sám musel hřích přemáhat a pokušení odolat?    …    No, to přece musíme všichni.

Nad pokušením zvítězil a zlo už navždy porazil?    …    Kéž bych to dokázala i já.

Byl prý poslem dobrých zpráv, kdo dřív byl ztracen, ten byl zdráv.    …     Mám toho člověka ráda.

A pak, říkáš, všechno to dobro narušilo staré pořádky

         V nichž moc má dlouhé pařáty?

Tak už to chodí. To, co je správné, je potlačeno a rozdrceno tím, co se jeví jako silné.

                …    PROČ TO TAK JE?

A nakonec ho zabili?    …    Umírají mnozí.

Cože to říkáš? Že zemřel pro mě?    …    Ale PROČ?

Proč by mu mělo záležet zrovna na mě? Jak o mě mohl vědět?  Já tam nebyla.

Jak mohl vědět o všem, co mě tíží, a cestu ukázat mi, když visel na tom kříži?

Vzal na sebe mé sobectví i pýchu, jeho tělo neslo tíhu mého hříchu.

A prý že žije!    …    Jak je to možné?    …   Opravdu ho viděli u Galileje?

Říkáš, že na mě nezapomněl?    …    ani na mě?

Takový je tedy význam vánoční radosti! … proto zpíváme chvalozpěvy … a opakujeme velikonoční Haleluja … a posíláme si vánoční přáníčka … a myslíme na sebe navzájem ještě o něco víc než obvykle!

Pojďme se teď v radost odít:

víš, co se dnes může zrodit?

Pokoj v duši, radost, naděje

lásku k nejnepatnějším zaseje.

V tom spočívá jádro Vánoc!

(Linda Smith | Cumberland, Maryland, USA)