(20. 12.) Pravá moudrost

Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj. (Jk 3, 17–18)

Jak poznáme, že jednáme moudře? Podle množství vědomostí, které máme? Podle schopnosti brilantně argumentovat a zvítězit v debatě? Apoštol Jakub ukazuje jinou cestu. Pravá moudrost se neprojevuje nadvládou nad druhými, ale ochotou naslouchat. Neusiluje o vítězství, nýbrž o porozumění. Dívá se na svět očima milosrdenství. Taková moudrost není hlučná ani bojovná – přináší pokoj. Neprosazuje se silou, ale pravdivostí.

Ježíš je jejím dokonalým ztělesněním: jeho slova byla pravdivá a jeho srdce naplněné soucitem. Vnášel pokoj i tam, kde byl odmítán. Nesl ovoce spravedlnosti – lásku, která mění svět.

Taková moudrost není výsledkem vzdělání ani dlouholetých zkušeností. Je to dar – dar shůry. Dostává se těm, kdo o ni prosí a nechávají se vést Duchem svatým. Těm, kdo dokážou překonat svou pýchu a přiznat, že před Bohem nemají zásluhy, ale jen dluhy. Kdo přijmou, že musejí spoléhat na jeho odpuštění. Kdo uznají, že milosrdenství a slitování stojí výš než lidský rozum a poznání.

Buďme tedy lidmi, kteří se nespokojují jen s vlastní moudrostí, ale nechávají se formovat moudrostí Boží. Svět ji dnes zoufale potřebuje – a Bůh ji touží dát každému, kdo o ni s pokorným srdcem prosí.

(Renata Popelářová | Letohrad, ČR)