(19. 12.) V Božím dresu

Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. (Ko 3,12–14)

Apoštol Pavel připomíná sboru v Kolosech, že lidé jsou Bohem vyvolení a milovaní, dokonce tvrdí, že jsou svatí. Mnohdy o sobě pochybujeme a pod tíhou špatných rozhodnutí, chyb a nedostatků se utápíme v sebelítosti a myslíme si, že Bůh už přece nad námi zlomil hůl. A přece každého z nás si Bůh vybral, aby ho miloval. Udělal vědomé rozhodnutí pro všechny z nás. Dostali jsme poctu být v Božím týmu, a proto si máme také vzít na sebe každý svůj dres. My si teď doslova máme svléknout všechno své špinavé oblečení a místo toho si obléknout čisté, ve kterém budeme hrát v zápase, kterým je náš život. Přirovnání určitých vlastností k oblečení v tomto textu podle mě je zcela záměrná, vždyť ne nadarmo se říká, že „šaty dělaj člověka“. Ostatní lidé si jako první nejčastěji všimnou toho, co máme na sobě. Pavel nám tedy říká, abychom dali na odiv své dobré stránky, aby si šlo všimnout, že jsme tu pro druhé, abychom prokazovali laskavost. Zároveň ale tu má být i skromnost a pokora, tedy nic nemá být příliš okázalé, abychom to nepřeháněli s líčením a dalšími úpravami svého zevnějšku. Na našem týmovém dresu není potřeba mít spoustu reklam a křiklavých barev. Tak, jako při zápase obléknutím dresu symbolicky deklarujeme souhlas s pravidly daného sportu, tak s obléknutím Božího oblečení máme odpouštět jeden druhému, a také především milovat. Odpuštění, a hlavně láska má být součástí naší hry během celého zápasu, od první minuty až do závěrečného hvízdnutí máme projevovat lásku. To není jednoduché, když přijdou zranění a fauly během hry, ale odpouštění domnělých – či skutečných – nepravostí má také patřit k naší hře. Máme totiž jistotu, že zápas našeho života píská opravdu spravedlivý rozhodčí.

(Jan Dostál | Olomouc, ČR)