(14. 12.) Mariina píseň

Maria řekla: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ (Lk 1,46–55)

Mariina píseň – inspirativní Magnificat – píseň zbožné chvály a pokory, je jedním z vrcholů adventního období. Naplňuje naše srdce radostí. Je v ní však mnoho nuancí, které můžeme snadno přehlédnout. Marie naznačuje, že dobrá zpráva o nadcházejícím narození našeho Spasitele změní svět. Současný řád věcí bude radikálně otřesen a svět se obrátí vzhůru nohama. Bůh nejen povýší svou pokornou služebnici, ale také poníží mocné a přinese dobré věci těm, kteří jsou v současné době na spodku společenského žebříčku.

Mariina píseň je poslem dobrých zpráv a naděje pro chudé. Není divu, že tento biblický text je ústředním bodem teologie osvobození v Latinské Americe. Jde o silné proroctví, které předjímá Ježíšovo učení.

Ve 25. kapitole Matoušova evangelia Ježíš říká, že cokoliv učiníme jednomu z nepatrných bratří, učiníme Jemu. Slyšíme v tom právě Mariinu chválu. Toto Magnificat nám krásně ukazuje, že Ježíš byl opravdu Mariin syn a že se od ní mnoho dobrého naučil. Měli bychom její slova pozorně vnímat – každé jednotlivé z nich – a jednat v souladu s nimi.

(Jim Anderson | Athens, Georgia, USA)