(10. 12.) Orientační body

Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. (1J 3, 16–18)

Když se vypravuji na dlouhou cestu, chci před vjezdem na dálnici znát základní směr. Napřed Praha, pak Drážďany a po nich Berlín. Teprve potom budu hledat odbočku do vesnice, kde bydlí moji němečtí přátelé. Potřebuji velké orientační body a vedle nich také orientační body malé, abych dorazil do svého cíle. Jedno se bez druhého neobejde, společně skládají mou trasu.

Apoštol Jan byl zřejmě zkušený cestovatel, proto naši cestu víry vytyčuje jak velkými, tak malými orientačními body. Kristus přišel kvůli nám, oznamují slova o veliké Boží lásce. Ta jsou důležitá. Udávají základní směr: Poznali jsme, co je láska, že on za nás položil život. (v. 16) Ovšem potřebuji znát i menší směrovky. Ke svým přátelům bych nikdy nedojel, pokud bych se držel pouze hlavního směru z Prahy na Berlín. Potřebuji najít svou cestu, osobní odbočku. Stejně tak ve víře a lásce. Vedle velkých slov o Kristově smrti a vzkříšení jsou důležité moje malé skutky. I ony mne vedou k cíli – k mým bližním. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? (v. 17)

Skládejme svou životní trasu z velkých slov o ohromné Boží lásce a ze svých drobných skutků lásky.

(Jiří Tengler | Polička, ČR)