(25. 12.) Zpívejme Hospodinu

Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení! (Žalm 100)

Milí bratři a sestry, jsou znovu Vánoce. „Čas radosti, veselosti“, jak zpíváme v jedné naší vánoční písni. Měl by to být čas radosti a veselosti pro všechny. Ale co když není? Co když zrovna procházíme nějakým těžkým časem? Co když ani slavnostně prostřený stůl, nazdobený vánoční stromeček a dárky pod ním nepomohou, abychom se dokázali radovat? Anebo, když to všechno už ani nedokážeme připravit. Odpověď můžeme slyšet v jedné další písni z našeho evangelického zpěvníku: „Chválit nepřestaň, ať se staň, co staň, lepšího nic není.“

Podobný motiv slyšíme i v žalmu 100, který začíná takto radostně: „Hlahol Hospodinu celá země!“ Vyzývá nás, abychom radostně sloužili Hospodinu, který nás učinil, abychom mu vděčně vzdávali díky a vstoupili do jeho bran s chvalozpěvem. Je to píseň díkůvzdání, píseň poutníků, stojících před branami chrámu. Byla to zcela jistě i píseň celých generací poutníků před námi, našich předků a našich drahých. Dnes ji máme před sebou i my, se speciálním důvodem ke chvále, o nic menším, než je narození Pána Ježíše.

Snad se mnou budete mnozí souhlasit, že zpívat v chrámu spolu s bratry a sestrami, zvlášť o Vánocích, je čistá radost. Pán Bůh neznámkuje náš zpěv, ani nás. Nevytýká nám, že jsme to někde trochu popletli. Vždyť nezpíváme pro sebe, nebo abychom byli obdivováni, ale k Jeho chvále. Písně a zároveň zpívané modlitby a chvály. A On nás odměňuje radostí, kterou jinde nenajdeme, radostí, která překonává smutek a strach. A proto zpívejme Hospodinu!

(Jřina Mlýnková)

foto: Vojtěch Zikmund