(15. 12.) Uprostřed temnot...

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (Jan 3,16–21)

Do Vánoc zbývá pouhých deset dní a my dnes čteme známý biblický text – hodně se cituje, pro všechny je to takový „refrén“. Když se podíváme na celou kapitolu, zjistíme, že se objevuje na konci setkání Ježíše s farizejem Nikodémem, který do rozhovoru s Ježíšem vstupuje uprostřed noci. Jde o soukromé setkání v tichosti – Nikodém nestojí o to, aby se o něm dozvěděli ostatní farizeové.

Nikodém s Ježíšem mluví mimo jiné také o zrození shůry, což nedává logický smysl. V mihotavém světle svíčky spolu probírají záležitosti, v nichž se logika hledá jen těžko, jsou těžko uchopitelné.

V temnotách zápasíme, abychom dokázali uchopit smysl věcí, které vyzařují světlo.

Ve světě kolem nás se toho děje tolik… Setkáváme se s Ježíšem uprostřed temnot a snažíme se uchopit smysl víry, již hlásáme. V dialogu s Ježíšem hledáme světlo, které nám může odhalit mnohé o nás samotných – rozpory, nedorozumění, selhání, nedostatek milosti vůči druhým. Jakmile vidíme jasně, můžeme se vydat kupředu v Ježíšových šlépějích. Nechť svými životy svědčíme o širokosti pojetí v tomto citátu: „Bůh tak miloval SVĚT.“ Nechť dokážeme vyzařovat aspoň trochu světla do všech koutů temnoty, která nás obklopuje.

Svatý Bože, otevři nás své pravdě, abychom uměli zjevovat Tvé světlo našim bližním. Kéž nás náš vztah s Tebou vede k větší lásce a soucitu s tímto světem, který miluješ. Amen.

(Alison Peters)

foto: Vojtěch Zikmund