(10. 12.) I kdyby ustoupily hory...

„Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“ (Izajáš 54, 9-10)

Máme s rodinou jednu horu, která pro nás hodně znamená. Nachází se v jihovýchodním cípu amerického státu Colorado. Leží uprostřed neobvyklého skalního útvaru, v němž ze země vystupují obří přírodní stěny podobné paprskům kola. Obrazec „paprsků“ uprostřed nižších kopců vidíte dobře teprve když vystoupíte na vrchol hory.

Na této hoře jsme také rozptýlili popel manželových prarodičů, bylo to jedno z jejich oblíbených míst. Vzpomeneme na ně pokaždé, když se sem jako rodina vydáme na túru. Načerpáme energii z krásy přírody, uvědomíme si, jak jsme s prarodiči propojení, a vnímáme stálost Boží lásky, který všechno stvořil.

Když jsme tam byli naposledy, zněla mi v hlavě Izajášova slova. Někdy se nám dny mohou zdát dlouhé, ale dobře víme, zejména když zažijeme smrt milované osoby, že náš čas tady na zemi je krátký. I když se tato hora a obrovské stěny z kamene pod ní zdají být nehybné, i ony se budou v čase měnit, procházely změnami i dříve. Avšak neměnná Boží láska z tohoto světa nezmizí.

Pevná láska, pokoj, soucit – to jsou dary, které Bůh rozdává. Přibližuje je více, než si dovedeme představit, skrze dar svého syna Ježíše Krista, který neodejde, a slibuje: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny, až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20).

Věčný Bože, žasneme nad horami a kopci, nad všemi velkolepými místy, která jsi vytvořil. Jsme vděční za dar svého života a za všechen život, který nás obklopuje. Víme, že toto všechno je křehké. Ve chvílích nejistoty nebo ztráty nás drží tvá nezlomná láska, tvá smlouva pokoje, tvůj soucit – ty jsou tu napořád, skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

(Leah R. Hrachovec)

foto: Vojtěch Zikmund